Online viagra australia - viagra to buy online in nz.

Úvod > Středisko > O Igoru Slatkovském

Igor Slatkovský

igorIgor Slatkovský (15. ledna 1962 – 29. listopadu 1994) absolvoval pedagogickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1987) a posléze působil jako učitel fyziky na Gymnáziu na třídě kapitána Jaroše v Brně (1988–1994). Byl zakladatelem a prvním vedoucím 15. skautského střediska Kompas Brno. Působil v okresní radě Junáka Brno-město a po revoluci pořádal první brněnské roverské akce.


29.11.1994 v podvečer Igor tragicky zahynul při nehodě na kole. Člověk, kterému bylo dáno možná víc, než jiným. Talentu, vůle, štěstí,.. Člověk, který žádnou svou hřivnu nepromarnil. Který o ideálech nemluvil, ale žil je. Když práce, tak precizní. Odváděná s radostí - spíš si jen tak hrál. Služba. Žil radostně a naplno. Bohužel krátce, zemřel ani ne 33letý. Někdy nestačí neudělat chybu. Kompas přišel o svého vůdce a zakladatele. Bez něho by 15. středisko nikdy nebylo. To není poklona, ale fakt.



Pět vět o Igorovi očima rovera z Igorova oddílu

Už si nevzpomínám, kolik jsme společně přejeli hor, zdolali vrcholů a sjeli řek, láska k divoké přírodě ve mně ale zůstala. Není důležité, kolik jsme sehráli her a sportů, poznal jsem však člověka se zdravým nadhledem při zvládání náročných situací a smyslem pro fair play. Nevím, kolik přátel měl Igor, ale setkal jsem se už se spoustou lidí mnoha profesí a zájmů, kteří ho znali a kteří si ho velice váží. Dodnes se mi stává, že když se nemůžu rozhodnout, co mám udělat, aby to bylo správné, pokouším si představit, se, co by asi udělal Igor. Tentokrát mně stačily čtyři věty, ale kdybych měl povědět všechno zajímavé, co vím o Igorovi, bylo by to na moc dlouhé povídání.

Pecák - Petr Mališ (bývalý vedoucí střediska KOMPAS)


Igorovi

Byla to pro nás v Jižních Čechách trochu zvláštní shoda okolností, která přivedla Igora s Chechtala na naši lesní školu na Líčově. Po přečtení Igorova dopisu, jímž svoji přihlášku doprovázel, jsem nabyl přesvědčení, že "toho člověka" musím poznat.
Do začátku školy jsem prožíval ony "dny napjatého očekávání". Jakési tušení a kombinance určitých skutečností a životní zkušenosti mi napovídaly, že se nemohu mýlit - a také že ne! Brněnský "tandem" Igor - Chechtal se ukázal jako trefa do černého! Na besedách instruktorů bylo za pár dní slyšet: "mít tak ty kluky brněnský doma, to by byla paráda!".
A jak šel čas, bylo čím dál jasnější, že o další dva instruktory JLŠ nemusíme mít obavy. Já osobně jsem pomýšlel na to, že Igor jednou převezme její vedení. Získali si nás oba ti "brňáci - kabrňáci!" Titul - netitul, šli jako maníci do všeho - jako čerti. Měli na to! Třeba Igorova fyzička - to byla báseň se dívat, s jakou lehkostí si při přeskocích pohrává s kmitajícím lanem, zatímco mladíci věku polovičního leckdy odpadli a bezmocně lapali po dechu na zemi...
Klobouk dolů, Igore, před kupou Tvých vědomostí, dovedností a talentů, ale ze všeho nejvíc před tvým člověčenstvím. Je vůbec možné, že by Tě někdo neměl rád? Vše již bylo vyřčeno a napsáno, není třeba víc slov, Igore. Jsme šťastni, žes byl těch pár dní také náš, že ses snad u nás cítil dobře, či normálně - to nám stačí a jsme na to hrdí.
Nevíme jak lépe uctít tvoji památku než tím, že od této chvíle ponese naše jihočeská lesní škola název: - JLŠ DR. IGORA SLATKOVSKÉHO. To nás zavazuje pokračovat v tvých šlépějích tak, jak dokážeme nejlépe. Chtěli bychom tím také otevřít most pro cesty lidí a myšlenek i skutků tak čistých, nadšených a obětavých - jako jsi byl a zůstaneš v našich myslích - Ty sám!

Pax - Mojmír Prokop (vůdce JčLŠ)



O Igorovi

Igor Slatkovský patřil k mladší generaci skautských činovníků. O existenci Igora jsem se dozvěděl v polovině 80. let v době, kdy jsem vedl „Dvojku“ jako 2. pionýrskou skupinu na Hrnčířské ulici. Tehdy se v okruhu pionýrských tábornických oddílů začaly prosazovat některé oddíly skupiny Kompas díky dobré práci některých jejich vedoucích. Igor byl jedním z nich.

Během náhodných setkání při činnosti našich oddílů jsem stále více poznával jeho schopnosti připravit kvalitní program - zajímavý a přitom náročný. Při naplňování výchovných cílů dokázal tvořivě uplatnit své zkušenosti středoškolského profesora, disponoval bohatým rejstříkem nejrůznějších typů akcí, uměl vymyslet spoustu zajímavých her i soutěží. Dovedl oslovit mládež od věku vlčat až po rovery.

Činnost s oddílem nikdy nechápal jen jako volnočasovou aktivitu – na své poslání pedagoga především vychovávat nikdy nezapomínal (ono to asi ani nešlo – schopnost nenápadně vychovávat měl vrozenou a činil to naprosto přirozeně). Vždy hledal naplňování vyšších výchovných cílů a proto hned v roce 1990 převedl své svěřence do obnoveného Junáka a založil 15. junácké středisko Kompas, kde zpočátku vedl oddíl i celé středisko. Pro skautskou ideu dokázal zapálit řadu svých studentů. Od počátku činnosti v obnoveném Junáku jeho působnost značně přesahovala 15. středisko. Byl jedním z mála činovníků, kteří se snažili rozběhnout roverskou činnost na celobrněnské úrovni. Jako zkušený a hledající pedagog se snažil co nejblíže proniknout k podstatě skautingu, ještě v roce 1994 absolvoval Jihočeskou Lesní školu, která nyní nese jeho jméno. Při všech těchto činnostech mu byla oporou jeho manželka – sestra Ing. Radka Slatkovská – Medúza. Bohužel, jeho dílo koncem roku 1994 přerušila tragická smrt.

Rejpal - Roman Dvořák (předseda BRJ)


Setkání s Igorem

Jsou různá v čase a různého druhu. Setkáváme se s různými názory, překvapivými úkazy, zajímavými myšlenkami. Nejpestřejší a nejpřekvapivější bývají setkání lidská.
Každý už chodíme nějaký pátek po světě a potkáváme na každém kroku lidi. Tu doma, tu v autobuse, či jen tak na ulici. Někdy je jich tolik, že leckterý z nás uteče do lesa, nebo alespoň zaleze do kouta, aby měl aspoň na chvíli od všech těch lidí pokoj. A občas se přihodí, že máme takový vnitřní pocit, že jsme potkali Člověka.
My měli to štěstí, že jak tak jdeme světem, zaharaší vnitřní majáček radostně, že jsme na své pouti také potkali Člověka. Jen tak mimochodem se dáme do řeči, a po chvíli se nám zdá, jako bychom se znali mnohem déle, než těch pár okamžiků. Problémy, se kterými si už nějaký čas lámeme hlavu, vidíme trochu v jiném světle a řešení pak s údivem nacházíme v klidu doma sami. Při rozloučení máme pocit, že jsme si toho přeci měli ještě tolik co říct, a že se rádi uvidíme zase.
A opravdu, netrvá to dlouho, a vidíme se znovu. Mezitím zjišťujeme, že učí, protože z mnohých přátel i náhodných známých vypadne občas pochvalná poznámka o výborném učiteli, hrajícím fér hru, který dokáže naučit dobře snad i víc, než sám umí. Překvapuje nás svojí přímočarostí a konáním. Dokáže velmi citlivě nasávat znalosti a pocity svého okolí, není však bezednou studnou. O co více načerpá, o to štědřeji rozdává kolem. Nerozdává však bezhlavě, ale nejdříve pečlivě najde kousek úrodného místa, a pak teprve zasadí strom. Výsledek této péče může stvrdit několik desítek vůdců dětských kolektivů, které vychoval a dokázal jim vštípit heslo "Služba" hluboko do nitra duše, a kteří sami pokračují v sadařské práci dál.
On sám věnuje svou pozornost mladým ve skautském oddíle, který chce pokládat za nejlepší místo pro tuto snahu.
Slovo dá slovo a vyrážíme společně ven. Všímáme si, čím dokáže přetavovat, i ty nejstarší z mladých, v lepší Lidi, či dobré Skauty. Je jim prostě lidským vzorem, skaut-člověk, ne skaut-šašek. Nekecá o skautingu, ale žije ho na plný plyn, aby stihl co nejvíce udělat, jakoby každý den měl být ten poslední. Nejvíce ho unavují zloději času. Spíše víc dělá, přitom však koná to, co cítí. Asi díky této přímočarosti a souladu mysli se skutky dospěl tak brzy tak daleko, až se nechtěně zastavil a ohlédl se, jestli ostatním moc neutekl. A my to nepoznali...
Brzy počítáme s tím, že se o něho, jako mnozí ostatní, můžeme v případě potřeby opřít, že u něho nalezneme v klokotu času chvíli klidného posezení, v případě potřeby i střechu nad hlavou. Objevujeme, že věci, které by rád předal dál, nevnucuje, ale pouze nabízí. A jen ti; co chtějí a jsou připraveni, umí nabízené brát.
Pomalu si zvykáme na to, že se můžeme vidět, téměř kdykoli se nám zachce, a je nám to příjemně samozřejmé. Je to i pohodlné, jít se v případě potíží zeptat pana průvodčího, kam bychom asi mohli jet a kdy nejlépe vystoupit. Je to snadné, když se v případě touhy po vodě vydáme po známé cestě, a na konci dostaneme napít. Po čase, aniž si to sami uvědomujeme, nám začínají buclatět tváře a ochabovat nohy. Když jsme v nejlepším, a máme neohrožený pocit jistoty, jednou se cesta trochu zašmodrchá, a na konci místo pramene najdeme jen hrubě naškrábaný lístek, že už odchází někam jinam. Trvá to, než nám dojde, že to myslí jako se vším ostatním doopravdy, a že se s ním zde už NIKDY neuvidíme. ®e nás opouští v okamžiku, kdy nezůstává nic dlužný, kdy nám dal dost na to, abychom se mohli pokusit vykročit sami jeho směrem, kdy je dost mlád a čistý na to, aby nám zůstat v mysli vzorem. Vzorem člověka, který slouží Pravdě a Lásce skutečně v každé době, plní si své povinnosti, ctí s potřebným citem zásady, které přijal a je připraven pomáhat tam, kde je pomoci zapotřebí.
Chvíli se nám chce brečet, jako dítěti, kterému vzali jeho hračku, se kterou mu bylo dobře, a kterou důvěrně znalo. Pak se zamyslíme, proč je tak tenká nit dělící dvě cesty, a bytostně se nás dotkne pomíjivost okamžiku. Promneme si oči a vidíme, že nejsme sami, a při důkladném pohledu se nám zdá, že se nám jeho obraz občas zablýskne v mnohé tváři kolem nás. Pak v tichosti zkusíme někde zavřít oči a podívat se do sebe, zdali ji objevíme i v sobě. Věříme, že ano, a že nám pomůže prosvítit cestu mnohými ze směrů, které nám stačil ukázat. Je však hodně koutů, kam ještě nikdo pořádně neposvítil, jestli tam něco někomu neschází. Pojďme tedy zkusit vyrazit HNED na naše další cesty, vždyť sami nevíme, kolik na to ještě budeme mít času...

Ještěr - Ivo Brzobohatý, Chechtal - Pavel Ličman, Nab - Bedřich Horný

 
facebook    youtube

©  2011-2015  Junák - český skaut, středisko Kompas Brno, z.s.; Boženy Němcové 29, Brno
kontakt Grafika a webdesign Wixtrix


Apycom jQuery Menus
 
{alt}